774 286 632
Agility soustředění 2010
18.7.2010 19:22
V pátek 16.07.2010 jsem já, Ben, Honzík, mamka a sestra vyrazili směr Louny, kde právě probíhal předposlední den dětského agi soustředění. Přijeli jsme právě, když účastníci tábora – soustředění snídali a tak jsem si mezitím s Honzíkovou pomocí postavila stan. Poté naše auto odjelo a v Lounech jsem zůstala sama s Beňulkou a táborem. Přivítání bylo opravdu milé a po snídani se šel číst agility zkušební řád. Následně jsme se šli vyřádit do Ohře i s psíky a pak nám Vlastička četla knížku. Toto se opakovalo vesměs celý den. Bylo moc horko, takže jsme buď byli ve vodě nebo pod stromem ve stínu poslouchajíc Vlastičku. Její čtení i povídání bylo moc zajímavé. Knížka se jmenovala "Konejšivé signály" a pojednávala o psích konejšivých signálech. Ještě potom přišla Martina s velmi zábavnou knížkou, kterou napsal její bratr. Při čtení tohoto jsme se skutečně všichni usmívali. Večer jsme odnosili zbytek překážek na horní část cvičáku, dali pásku kolem budoucího prostoru pro parkur a postavil se parkur pro tuneláře a šlo se běhat. Ben viděl překážky po dlouhé době a docela to šlo, byl středně rychlý, ale trošku hůře ovladatelný, více na videu
Dále se postavil kruh, slalom a tunel za sebou. Běhal se kruh, slalom, tunel do U s výběrem díry, slalom, kruh. Tohle by se mi moc líbilo, ale nemáme zas až tak jisté náběhy do slalomku a zrovna tady Ben byl přede mnou a já si ho neukočírovala. Tak jsem ho nechala vyovrovat (oběhnout) mě a hned do slalomu, paráda... Moc hezký, při zpátečním slalomu už byl náběh super. Pak jsme ještě běželi my, psovodi. Probíhání tunelem trošku bolí, ale jinak také fajn. To už bylo po desáté a šlo se venčit, koupat a spát. Já šla venčit a pak za vedoucíma, kterým jsem předala Benův očkovák a tohle okolo. Po večerce se Nikola rozhodl jít děcka zkontrolovat a kdo zlobil a nespal, běhal v rytířském brnění k plotu a zpátky, ještě s mečem a štítem v ruce a přilbou na hlavě. Já usnula až po 01:59 – to byl poslední čas, co jsem na mobilu viděla. Před spaním jsem hodně přemýšlela. O borderkách, o pudlících o mně a kynologii. Došlo jsem k určitému závěru, který je však úplně nepodstatný, jelikož jsem druhý den udělala úplný opak, než jsem si promyslela
Sobotní ráno bylo deštivé, bouřkové. Ráno v šest, když jsem se probudila, vítr foukal o sto šest, pršelo jako z konve a burácely hromy. Vystrašeného Beňulu jsem tedy odnesla do kotce a šla se ještě s Janou vysprchovat. Po sprše jsme do sedmi deseti čekaly (a povídaly si s Ilonkou
), než alespoň přestane pršet, abychom mohly jít zpět do stanu. Bohužel nepřestalo, ale alespoň se déšť zmírnil. A pak byla snídaně (medomáslo od Ilonky, nejlepší mňamka, kdo nezná Ilonku, o hodně přichází
), vyhlášení vítězů včerejšího trojboje a pak... Pak už to byl ten závodní den. Jako pomocník jsem zapisovala, držela tunely, sbírala skočky a pomáhala přestavovat parkur. Pomocníků tam bylo celkem dost a tak jsem vlastně celé A1 toho moc neudělala... Byla jsem nervózní... Na SA jsem šla s Benem ven, venčit. Jenže Beník si neodskočil na záchod a já byla se bála, že parkur obohatí o jedno hovínko a tak jsem pořád byla venku a pořád a nakonec jsem se trošku opozdila na svůj běh. Ale nakonec první běh byl fajn, škoda jen skočky, kterou Beník shodil, jelikož normálně neshazujeme. Bylo z toho třetí místo. Na large jsem točila Martinu, pak jsme přestavili parkur a pak šli zase largové, tak jsem šla znovu s Beným ven, kde konečně udělal hovínko. Malé, ale jo, tak hurá.
Náš druhý běh stál za prd. Benovi se běžet nechtělo, chvíli třeba jen stál a díval se kolem a já tam šaškovala jak blbeček. Nakonec jsem si trasu neumýslně zkrátila a tak se diskla, ale což, běhat to celé by byla ještě větší ostuda. Pak jsem začala opravdu pomáhat. Pejsek byl v kotci, měli jsme to za sebou a tak jsem byla v klidu a pomáhala.
Jako na každé psí akci i zde jsem potkala lidi, které jsem dosud znala jen z internetu. Za zmínku určitě stojí to, že jsem potkala Janu Bauer a její smečku. Ani nevím jak, ale najednou sem byla u ní a představovala se. Ještě před rokem jsem jen stála a říkala koho všechno z netu znám a teď se občas i představím
Ale Jana je vážně hrozně fajn člověk, pozvala mě na společnou procházku a půjčila mi její bordeří štěňátko, za což moc moc děkuji, jelikož svého Mazlíka opravdu nějaké bláznivé holce půjčovat nemusela. V MA3 potom závodila paní Kateřina s hnědou pudlou, tak tu jsem si také šla pohladit, má moc hezkou srst a běhá jí to dobře, i když se dvakrát diskla. Po závodech jsme vše sklidili, chvilku jsme si povídali, rozloučili a jelo se domů. Mě svezli až domů rodiče Zuzky, za což také moc moc děkuji. A na co jsem zapomněla?
- Janička a Zuzka se mě tak trochu ujaly, když jsem přijela, díky.
- Janička mi dala její flašku čaje, moc díky.
- Další dík patří vedoucím, že mi dovolili přijet a byli na mě moc hodní Velikou pochvalu si zaslouží Ilonka a to nejen za její úžasné jídlo, také Vlastička za její zajímavé a na vědomosti obohacující povídaní, stejně tak děkuju Martině za její rady, druhé Martině za úsměv, jelikož se tam na nás většinu času usmívala a působilo to moc optimisticky a Nikolovi za jeho originální tresty.
- A parta "dětí" byla taktéž super. Těm taky děkuju, i vy můžete za to, že jsem prožila dva úplně báječné a super dny.
Přemýšlím, co dál napsat a nic mě nenapadá. Ale časem mě něco napadne a tak zaktualizuju nejen děkovací bodíky
-- Carol, přečteno 602x
tagy: denik
Podobné články
Komentáře
 | Carol..Beník evidentně sám pomýšlí na pudlí odpočinek..ten sport ho trochu unavuje řekla bych.Roxy přišla k vám asi v ten nejpravější čas,to musí uznat i mamka.. |