774 286 632
Agility soustředění a závody Louny 2011
16.7.2011 00:00
Celý rok se těším jen na jedno... Na soustředění s tou nejlepšejší partou lidí jakou znám. A jako každý rok byl i tento báječný, báječný a báječný!
den 1. - pondělí (11. 7. 2011)
Pondělí, den nástupu... Ne, v mém případě nemůže nic jít hladce. Měli jsme přijet na 17 hodinu. Z domu jsme vyjeli v 17:30.
Celý den byl hektický. Stan jsem neměla, tohle jsem neměla, tamto jsem neměla... Ale nakonec jsem vše sehnala i když to znamenalo zajížďku do Malých Kyšic a Kladna.
Po příjezdu na cvičák jsem odevzdala veškeré papíry a po postavení stanu jsem si povídaly s Aničkou až do doby, kdy nás svolali na představování. Až na jednu slečnu jsme tu všichni již jednou byli. Pak následoval trénink, při kterém si trenérky chtěly udělat obraz o tom, jak běháme. První lehký běh zaběhli oba moji psi hezky. Druhý běh jsme s Ró zaběhly rychle a hezky i když na závodech by to byl DIS. Trenérka Romča nás pochválila.
Beník si šel parkur tempem šneka, tak už před půlkou jsem skončila, postavila ho před tunel a skočku a nechala jsem ho zaběhnout rovinku. Dal to rychle, tak pochvala a konec. Pak se šlo na večeři, vyčistit zuby, venčit a spát.
den 2. - úterý (12. 7. 2011)
Ráno jsem se vzbudila časně, kolem páté hodiny. Tak jsem ještě dospávala do sedmi doprávázená noční můrou. Po vyvenčení a snídani se šlo na trénink. Trénovala jsem s Roxí a bylo to docela fajn. Beníkovi jsem házela balón v čase, kdy Ró spinkala. A šlo se na svačinu a na hodinu angličtiny. K obědu jsme měli kaši s masíčkem a po odpoledním klidu se šlo plavit do Ohře. Beník mi tam pozřel nějaký hnus a Roxí se plaváním tak vyčerpala, že dobrovolně utekla zpět do tábora a tak jsem ji zavřela do kotce i s Benem. Pak jsme šli ven bez hafanů, na špagety a na trénink! Nic extra, ale žádná hrůza. Večer se mi ještě servali psi o jídlo a bylo jim ve stanu horko, ale nakonec jsme usnuli.
den 3. - středa (13. 7. 2011)
Dnešní den byl trochu posunutý. Narozdíl od včerejšího oficiálního budíčku v sedm třicet byl dnešní budíček v šest třicet. Ovšem já byla vzbuzená již dlouhý čas předtím, jelikož Ben a Roxy mi nosili tenisáky pod hlavu a měli z toho hroznou srandu. Vyvenčila jsem je tedy a čekala, že dají pokoj. Nedali. Od sedmi byl agi trénink, snídaně a zase chvilička agi. Poté jsme se vydali na angličtinu, kde jsme hrály hru. Psaly jsme anglická slovíčka související se školou a pak s nimi hrály aktivity. Moje modré družstvo (ano moje, zcela dobrovolně mě slečny zvolily jako hlavní vedoucí) mělo slova anglicky popsat. Asi nám to šlo, vzhledem k tomu, že jsme vyhrály. Měla jsem radost, jelikož jsem se nebála mluvit a vážně jsem mluvila! Po knedlíčkách se špenátem a drbáním o poledním klidu jsme si šli lehnout na deky pod strom a poslouchali jsme Vlastinčino povídání a čtení. Vlastně někteří. Někteří prostě spali. Pak následovalo pletení hraček z dek (já s Ró jsem ještě stihla potrénovat revíry a přetahovat se o míček s malinou Elizabeth), svačina a začalo pršet a blýskat. Chvilku jsme trénovali a pak to vzdali. Druhá skupina s Petrem Rybářem trénovala dál, zatímco my vytáhly můj notebook a čumákovaly jsme na film. Bylo to moc hezké, doufám, že se film holkám alespoň trochu líbil.
den 4. - čtvrtek (14. 7. 2011)
Dnešní ráno bylo prvním ránem, kdy mě Roxy s Benem násilně nebudili. Ach nádhera. Vstala jsem tedy před budíčkem a šla je vyvenčit. Ró se poprvé opravdu vyvenčila. A pak už to jelo, ranní trénink, teorie před závody, snídaně, teorie na závodech (to jsme leželi na dekách pod stromem) oběd a venčení s Honzíkem. Ano, Honzík přijel za mnou a přivezl mi dárek k svátku. Novou kennelku. Čekal na mě od rána. Není on úžasný? Až s Roxí jsem totiž pochopila, že bez vězení se neobejdu. Narozdíl od Bena ji nemůžu přivázat k parkuru na vodítko. Když to udělám, štěká na ostatní hafany a neodpočine si. Pořád je napnutá. Také jsme o polední klid byli s německým ohařem Arim, který se bojí lidí, ale postupem času se to jistě odbourá, když se mu bude páneček více věnovat. Po poledňáku jsme pustili psíky do vody. Roxy táhla jak blázen, moc se těšila. Ale rychle se unavila a tak jsem ji i s Benem dala do kotce a šlo se batikovat trička. Ačkoliv jsem tomu nevěřila, bylo to fajn. A hraní frisbee bylo super, moc mě to bavilo. V mezičase před batikováním a frisbeečkem jsme stihli i posvačit meloun. Večer přijel pan Rybář a trénoval s naší skupinou. Bohužel Ró se rozhodla, že na mě kašle a tak utíkala ze startu za jinými psy. Jak milé. Večer jsme se s Áňou vykoupaly a hurá do spacáku. A pozor, Roxy zalezla do kennelu a neotravovala!
den 5. - pátek (15. 7. 2011)
I dnešní ráno bylo super. Roxí vylezla z vězení, že se chce venčit, a tak jsem šla venčit. Oba psíci se pořádně vyvenčili, takže jsme se vrátili a pomaličku vstávali. Rovnou byla snídaně a po ní závody tunelářů. Běhalo se dvakrát, počítal se lepší čas a lepší pes tzn. kdo má více psů, běží se všemi dvakrát, ale počítá se jen jeden nejlepší. Roxule měla v prvním běhu odmítnutí, druhý pokus čistý. Beník při prvním běhu zůstal dlouho v tunelu, určitě ho zevnitř označil. Při druhém značkoval přímo na trávu. Ale copak se na něj starouška můžu zlobit? Na to kolik mu je běžel moooc hezky. Po svačince se šlo v soutěžích pokračovat. Lidé běhali paralelní běhy. Čtyři hopky na medium přeskočit, půlka slalomu, hopka na large podběhnout, tunel oběhnout a hurá zpět to samé. Vybojovala jsem si třetí místo. Před oběděm byl ještě kvíz, který jsem dle mého názoru zvládla dobře. Jen mě mrzí, že mi z hlavy vypadlo pár věcí, které normálně vím a znám. K obědu byla UHO a knedlíky, které se nám v žaludku rozkládaly při následující ukázce výcviku loveckých psů. Následoval odpolední klid, který jsem využila k psaní deníčku a donutila Aničku napsat táborovou kroniku. Poté jsme povinně s Romčou pročítali řád agility, nosili překážky na druhý parkur a zcela unaveni si pak povídali a čekali na večeři, která přišla o hodinu později než měla. Ale byla výborná. Teď nastane chvíle překvapení, aneb večerní vyhlašování výsledků závodů. Všechny tři ranní disciplíny se sčítaly a my s Roxů jsme skončily třetí. Mám z ní velkou radost. Vyhrála pohár, diplom, podložku pod sebe, nějaký ten mls a hračku. Na podložce právě ležím já a o zbytek psy podělím. Večer ještě hořel oheň, ale u toho jsem nebyla, povídala jsem si s holkama před klubovnou. Škoda jen, že půl dne bylo blbě Aničce a zbytek dne mně.
den 6. - sobota (16. 7. 2011)
Další pěkné ráno. Vstávalo se skoro samo. Roxulína se sice nevyvenčila, ale nevadí, vyvenčila se při procházce před naším prvním během. Byla jsem hrozně nervózní a nevěřila jsem, že moje malá milá Ró zůstane na startu a neuteče. Neutekla. První běh jsme dokončily s VD, ale druhým místem. Zato druhý běh, kdy jsem jí věřila, mi utekla ze startu, vyhodila mě z klidu a už jsme se vezly. DIS. Hurá, náš běh je za námi. Celý zbytek dne jsem pak pomocníkovala na parkuru a potkala spoustu známých a milých tváří. Den to byl vyčerpávající, bylo horko a my jsme stály na sluníčku a pomáhaly. Není se tedy čemu divit, že jsme po poledni vytáhly ručníky, namáčely je ve vodě a chodily s nimi na hlavách i tělech. Závody byly moc fajn, všechno šlo dobře a kolem čtvrté se končilo. Uklidily jsme tedy překážky, složily stany, promlouvaly jsme s vedoucími a nastal čas odjet.
Velmi nerada jsem tedy odjela s Honzíkem a jeho tatínkem domů. Tam jsem téměř okamžitě usnula.
Toto soustředění jsem si moc užila. Všichni lidé byli báječní. Opravdu, lepší společníky, vedoucí i spolubojovníky na parkuru, bych nenašla. Děkuji Aničce za její pomáhání mi v jistých věcech, i zbytku děvčat, které mám opravdu vážně moc ráda. I vedoucím za jejich čas a speciálně Ilonce za její úžasné papání. A děkuji i Honzíkovi, že mě odnaučil pár zlozvyků. Díky tomu jsem si soustřeďko užila o mnoho víc, než roky minulé. Byl to nejlepší týden prázdnin, děkuji vám všem.
-- Carol, přečteno 583x
tagy: denik
Fotky
Videa
Podobné články
Komentáře
 | Karlíku... já mám z tebe (a nejen z tebe) radost !!! |