774 286 632
Berounka 2010
6.7.2010 00:00
25. června 2010 - 27. června 2010
Nabídku jet na Berounku jsem od Honzy dostala dlouho před plánovaným výletem. Kategoricky jsem odmítla. Jenže čas plynul a Honzík mě přemlouval. Já stále trvala na svém. Ne že bych nechtěla spát ve stanu a být na vodě, spíš moje osobní důvody mě nutily opakovat, že nechci.
Ale...
Ve středu, tj. dva dny před odjezdem, mě Honzík a jeho tatínek vzali na Záplavy. Pro neznalé – je tam velký rybník zvaný Turýnský. Tam jsme nasedli do deblovky a pluli sem a tam. Na vodě jsem takto byla poprvé, když nepočítám chvilkové sezení na lodi na táboře
.
Čirou náhodou na ostrůvku veprostřed rybníka je keška a tak jsme zapluli ke břehu, zjistili skrz mobil hint a vyrazili směr ostrůvek. Kešku jsme našli bez problémů a jelo se domů.
A já si začala říkat, že nakonec je to jedno, moje osobní problémy půjdou stranou a užiju si plavbu po Berounce, spaní ve stanu a především – udělám krásný výlet Beníkovi.
A tak se stalo, že v pátek odpoledne jsem seděla u Vejvarů v autě a jela jsem směr Nižbor. Jela jsem já, Beňula, Honzík, jeho tatínek a pak sme se sešli s lidmi, které jsem sice neznala, ale poznala
Každopádně páteční večer jsme strávili ve stanech na Zvíkovci. Já, Ben a Honzík jeden stan, pan Vejvar stan druhý.
Ráno jsme se probudili a vyrazilo se na cestu. Já, Beník a Honza jsme měli deblovku narvanou čtyřmi zavazadly a jídlem, takže jsme byli strašně těžcí a při prvním malém jezu jsme to naprali do stromu. Beník byl takto v lodi poprvé. Všichni kolem se ptali, jestli to bude ok a já odpovídala, že je to závodní pes a zkrátka s ním musí být možno manipulovat. Věřila jsem tomu, že to bude v pohodě. A bylo. Ben byl zlatý. Sedět poslušně v lodi pro něj nebyl problém. Jak říkám, je to moje zlatíčko. Sobotní trasa byla Zvíkovec - Šlovice - Skryje - Týřovice (hrad Týřov) - Nezabudice - Branov – Višňová. Docela často jsme stavili u různých hospod, kde se většina lidí co byla s námi občerstvovala. Já při těchto přestávkách chodila s psíkem na procházky. Ještě nás občas doprovázel Honzík. Jednu tuto pauzu si všichni šli sednout do hospody U Rozvědčíka a já tam ani nedošla. Zakotvila jsem u volejbalového hřiště, kde zrovna bylo živo. Volejbalový turnaj se asi hrál celý den, jelikož jsem přišla, viděla jeden zápas a bylo vyhlášení. Pak na hřiště vstoupila skupinka lidí a pinkali si. Uvázala jsem Bena, zeptala se, zda se mohu přidat a pinkala jsem si taky. To trvalo asi hodinu. Večer jsme dopluli do Višňové, kde jsme se vylodili, postavili stany a měli jsme volno. Já, Ben a Honzík jsme si udělali několikakilometrovou procházku až do Roztok, k mostu. Zpátky do Višňové jsme šli potmě. Všude kolem byly světlušky, opravdu všude. Bylo to kouzelné
Honzík si poté koupil pivo a mě donesl svítící trubičku a připnul mi ji na ruku. Prý abych se mu neztratila. Všichni seděli u místního občerstvéní a vesele se bavili. Já a Honzík jsme uvařili Dobrý Hostinec, najedli se a já se šla vysprchovat. Honzík si ještě dělal guláš, tak jsem mu tam nechala Beníka a odešla jsem. Vrátila jsem se zhruba po dvaceti minutách a našla naštvaného Honzíka jak leží ve stanu. Vysvětlil mi, že mu Ben guláš sežral. Tázala jsem se, jak je to možné. Odpovědí mi bylo, že odešel a on mu to snědl. Mávla jsem nad tím rukou. Neměl odcházet a nechat ho tam, zkrátka to beru jako chybu Honzovu, ne Benovu. A teď mě ukamenujte I přes Honzův nesouhlas spal Beník s námi.
Ráno Beňula Honzíka dovytočil. Šíleně. Za prvé prý v noci chodil po stanu (a co?), za druhé mu ráno stan označkoval. No dobře, uznávám, je to prasárna, na druhou stranu, je to přeci pes. Dále jsme pokračovali přes Roztoky do Zbečna a do Žloukovic. Cesta probíhala stejně jako předchozí den, ovšem stojí za zmínku, jak sme s Honzíkem ze sebe udělali hlupáčky. Při jedné občerstvovací zastávce mi Honzík poručil, ať si sednu na deblovku dozadu a vyzkouším si pozici zadáka. Ostatní byli v hospůdce a my jsme vyrazili s tím, že poplujeme pár metříků a vrátíme se. Tak jsme udělali. Beník zůstal na břehu, abychom měli lehčí loď. Mezitím však přišli ostatní s tím, že vyplouváme a všichni nás dohnali a oznamovali nám: „Vždyť jste zapomněli na pejska!“ A pak někomu vysvětlujte, že nezapomněli. Pes dostal záchvat, kde má paničku a když jsme se mu ztratili z dohledu, začal jančit. Proběhl všechny křoviny tam a když jsme ho zpozorovali, už jsem jenom slyšela jak kňučí. Zasekl se ve křoví. Ale v rámci akce, najdi okamžitě paničku vylítl z křoví na palouk. Já křičela na Honzu, ať okamžitě plujeme k Benovi, ten křičel na mě, ať si zkouším zadáka a když viděl, že se mnou není jiné požízení, doplavali jsme si pro Bena. Namočili jsme se do půl těla, boty jsme měli od bahna, ale pes nás viděl a byl v pohodě. Ve Žloukovicích jsme končili. Vylodili jsme se, otřeli lodičky a mezitím co pan Vejvar vzal své auto z místního parkoviště a jel na Zvíkovec odvézt lidi ke svým autům, já plavala v Berounce a Ben si lítal všude kolem. Pak jsme se prošli po Žloukovicích a jelo se do Kladna, kde si mě přebrala mamka.
Podle mě byl Beník celý víkend úplné zlatíčko, podle Honzy ne. Ten guláš mu nějak nemůže odpusit. Ale jinak opravdu chování za jedna. Je to můj šikovný Beník. Tento výlet byl vskutku perfektní, mám z toho velmi dobrý pocit. Děkuji Vejvarovým, že mě a Beníka sebou vzali. Bylo to prostě skvělé. Díky moc
-- Carol, přečteno 532x
tagy: denik
Podobné články
Komentáře
Listicka [#14] [Reagovat] (06.07.2010 11:35:40)
 | Omlouvam se za predchozi komentar, zkusim to bez diakritiky.
Aha, ja uz asi vim, odkud vitr vane... To prijmeni tveho pritele totiz znam Kazdopadne pekny clanek. Coz me privedlo na myslenku, ze te dosud nemam v oblibenych strankach a ze to musim rychle napravit |
 | Neomlouvej se, to ja to budu muset opravit, aby sla i diakritika
No ano, je to ten, co shodil pulku free netu v cr
Skoda jen, ze Tvuj bracha uz nechodi na kurz, tenhle rok to bylo bajecne
A jeste mi Honzik porad dokola opakuje, ze s Tvoji kamaradkou Martinou chodil na zakladku a stejne tak me seznamil s Filipem Souckem, ktery by tez mel byt Tvuj spoluzak
Svet je maly |