774 286 632
Hory2009
16.3.2009 00:00
Na hory jsme původně měli jet ve středu, 11.3.2009 večer, ale nakonec se jelo ve středu ráno. Naštěstí máme úžasnou třídní učitelku, které moje absence ve škole nijak extra nevadila, přestože chybím vcelku často. Úterý bylo náročné. Musela jsem Beníka vykoupat, vyfénovat, ostříhat čumák, zabalit si a spoustu dalších věcí. Spát jsem šla až kolem jedné hodiny ráno.
Den první, středa 11.3.2009
Vstávání ve čtyři hodiny mě moc nepotěšilo. Každopádně jsme stejně do Kralup přijeli pozdě, nemohli jsme najít klíče od auta. Anička tam na nás už čekala. Poprchávalo a tak jsem Beníka nesla v ruce až k Aničce domů. Tam jsme chvíli pobyli a společně s Aničkou a jejím tatínkem vyšli na vlak. Měla bych napsat, že mě naštvalo, že bylo všude mokro a vykoupaný pudlík byl okamžitě mokrý jak myš. Ale lhala bych. Nenaštvalo mě to. Mě to totiž nasralo. Omlouvám se za toto slovo, ale z koupání mě bolely záda, z fénování ruce a ani ne za den je všechna práce v tahu. Cesta vlakem byla klidná, stejně tak cesta metrem. V metru jsem si všimla, jak paní sedící naproti po Beníkovi pokoukává. Tyto milé pohledy mě vždycky těší
. Chvilku jsme pátrali po správné autobusové zastávce, ale našli jsme ji a čekali a čekali. Cesta autobusem byla dlouhá a bylo tam docela teplo, jinak to byla cesta příjemná. Ve Vrchlabí nás vyzvedla Aniččina babička, dojeli jsme do Prosečného, ubytovali se, najedli a chtěli jsme jít ven. Ovšem obě jsme usnuly a tak se procházka odložila zhruba o dvě a půl hodiny. Ben a Gennie se báječně proběhli, neperou se spolu, prostě nádhera. Také jsme šli do kravína, sednout si na balíky sena a večer jsme si užívali televize a přetahování o gumovou kostičku.
Den druhý, čtvrtek 12.3.2009
Po snídani jsme se poflakovali. Pudlíka jsem jen vyčesala a nechala ho vyčůrat. Bylo nám oznámeno, že pojedeme na tajný výlet. A vyrazili jsme. Cestou jsme se zastavili na přehradě Les Království, kde Anička překvapení zkazila a uhodla, že jedem do Dvora Králové do zoo. Těšila jsem se, ale trochu mě mrzelo, že to Anička prozradila dříve. V zoo to bylo úžasné. Ve Dvoře Králové jsem byla poprvé,normálně jezdím do Prahy. Nejdříve jsme se byli najíst v restauraci U Lemura. V interiéru je umístěna expozice madagaskarských lemurů kata, kteří jí dali jméno. Přímo od stolu můžete pozorovat dovádějící lemury v jejich příbytku simulujícím deštný prales. Já si ovšem šikovně sedla zády k nim a viděla jsem pouze svůj řízek s kaší. Také mě udivilo, když jsem nechala Beníka u stolu a odešla si pro jídlo, že ho cizí děcko hladilo. Samo od sebe, bez zeptání, jeho rodičům to nevadilo. Ještě že Ben je starý dobrák a hladit se nechá. Já osobně bych si nedovolila hladit cizího psa, osamoceně sedícího u stolu. V zoo jsme byli celkem dlouho. Bylo to opravdu zajímavé. Když jsem se skrčila abych mohla vyfotit tygra, tak se pokusil po mně skočit. Samozřejmě skočil na sklo a dal si do čumáku, ovšem já to nečekala a vcelku jsem se lekla. Radši jsem tedy od tygra odešla. Měli tam koně, který taky nebyl nejpříjemnější, myslím že by nás i kousnul kdybychom mu tam dali ruku, ale my jsme ji nedali, tak nás alespoň poprskal. Pobavili mě dva zaměstnanci zoo, kteří se dohadovali o krumpáč. Jeden obvinil druhého, že mu vzal jeho krumpáč a on se bránil že ne. Beník většinu zvířat ignoroval, jen měl nahnáno z geparda. Pokud si pamatujete článek o tom, jak jsme byli v zoo v Praze, jistě si vzpomenete, že Ben se bál dřevěných zvířátek. Zde se bál tygra natištěného na papír. Ale jinak byl naprosto v pohodě, nemůžu si stěžovat. Večer jsme byly bez pejsků v kravíně. Namést kravám zpátky žrádýlko a posedět na balících slámy. Objevily jsme tam právě narozené tele. Bylo ještě trochu mokré a nestálo na vlastních nohách. Oznámily jsme to, viděly jak se poprvé postavilo a šlo se na večeři a poté opět přetahování o kostičku, televize, házení kostičkou...
Den třetí, pátek 13.3.2009
Snídaně až oběd jsme se opět poflakovali, s pejsany jsme si hráli v pokoji. Po obědě jsme šli ven, psíci běhali, Ben stopoval zajíce a Gennie honila Bena po poli. Zkrátka příjemná procházka polem, na kterém není sníh. Na večeři se šlo do restaurace v Hostinném. Gennie zůstala doma, Ben šel s námi. V restauraci jsme se sešli s Aniččinou maminkou Veronikou a jejím bratrem Láďou s jeho přítelkyní Petrou. Dále tam byla Aniččina babička a dědeček, Anička, já a Ben. Obsadili jsme asi tři stoly. Bylo to fajn, Beníkovi slečna přinesla vodu do misky. Na jídlo jsme čekali celkem dlouho, ale bylo to výborné. Na druhou stranu, co by se však dalo zkazit na smaženém sýru a kroketách? Odešli jsme kolem půl deváté, takže jsem bohužel nestihla Dárečka. Seriál Ranč U Zelené sedmy, kde je borderka se jménem Dáreček Alespoň jsme zhlédli Kameňák. Opět jsme Bena česala, hrála si s ním, mazlili jsme se.
Den čtvrtý, sobota 14.3.2009
Po snídani jsme v sestavě já, Anička, Láďa a Péťa vyrazili do Hostinného nakoupit věci potřebné pro výrobu masek na karneval. Koupili jsme krepáky, barvy na obličej, čtvrtky a pár dalších věcí, kterými Vás nebudu zatěžovat. Po návratu se šlo opět s psíky na procházku, následně jsme s jejich vydatnou pomocí připravovaly masky. K obědu byly těstoviny a po obědě jsme dodělávaly masky. V půl třetí jsme jeli na karneval. Já šla za kočku, Anička za čarodějnici, Petra za zdravotní sestřičku a Láďa za smrťáka. Děti se ho bály, proto musel masku odložit. Na karnevale jsme byli do půl páté a pak se jelo do Vrchlabí, kde má Anička dalšího dědu. Stavili jsme v Lánově. Petra potřebovala koupit zelí a salám, abychom druhý den měli oběd. Zastavila Láďovi před nějakou večerkou a on se jí zeptal jestli chce to zelí v pytlíku nebo ve sklenici. Petra mu řekla, že ve sklenici a jen co odešel tak si stěžovala, že mu to řekla už nejmíň 4*. Salám měl koupit vcelku. Petru a Aniččinu mamku napadlo vsadit se co přinese Že prý zelí v pytlíku a nakrájený salám. Láďa ale přinesl všechno v pořádku a ještě nám koupil pendreky. Jen co nastoupil do auta řekl: „Tady něco smrdí, někdo tu šlápnul do hovna. Sakra to jsem byl asi já.“ Ano byl. Takže jsme se všichni smáli, muselo se zastvait a Láďa se pokoušel otřít si to o trávník. Smrad tam byl pořád. Ve Vrchlabí jsme byli nejméně do desíti, já byla značně unavená a mým očím nebylo zrovna nejlépe.
Den pátý, neděle 15.3.2009
Ráno jsme v bytě uklízely, svlékaly peřiny a připravovaly se na odjezd. Také jsem Bena česala, hrála si s ním, byla puštěná televize... Nějak rychle to uteklo a už byl oběd. Pak procházka a najednou byly tři hodiny a nastal čas odjezdu. Ještě jsme dostaly dortík a tak se vyjelo až v půl čtvrté.
Bylo to skvělé, jsem opravdu vděčná, že jsem mohla pět dní strávit na tak skvělém místě jako je Prosečné
-- Carol, přečteno 485x
tagy: denik
Podobné články
Komentáře
K tomuto článku zatím nikdo nepřidal komentář. Buď první!