774 286 632
"Na Bělehrad, na Bělehrad!"
29.3.2014 22:56
Trošku jsem záviděla Roxynce její výlet do San Marina a tak jsme se narychlo rozhodly, že pojedeme na výstavu do Srbska. Abych si něco užila i já. 
Náhlasila jsem Roxulu na dvě CACIBové výstavy a Verča přihlásila svojí Lilču a Barneyho. Odjezd jsme domluvily na páteční dopoledne, abychom vše stíhaly s předstihem, ale Verča byla tak hodná a Roxu si domů vzala již ve čtvrtek, aby ji mohla vykoupat, vyfénovat a na výstavu připravit. Děkujeme.
Den 1. - pátek (28.3.2014)
Hurááá na výlet. V deset přijíždí australská banda k našemu domu a můžeme vyrazit. Roxy se u Verči měla báječně, ani se ke mně moc nehrne. Vyrážíme ve složení 4 lidi, 3 psi a spousta věcí. Sedím s Verčou a hafany vzadu, celou cestu se tedy můžeme mazlit se třemi psími kožíšky. Jinak se nic zajímavého neděje, jen jedeme, kecáme, jedeme a jedeme. Na hotel jsme, po malém bloudění, dorazili lehoučce po desáté. Z cesty jsme byli všichni pořádně utahaní. Rychle vykoupat a spát.
Den 2. - sobota (29.3.2014)
Ráno vstávačka v 6:40. Vyvenčit, nasnídat se a už vyražíme směr Bogatić. Cesta ubíhala rychle, na místě jsme byli za zhruba 20 minutek, našli jsme kruh, rozložili věci, zaprezentovali se a pak jsme jen čekali na začátek výstavy a posuzování.
Vzhledem k tomu, že jsem měla předvést australáčky a nikdy jsem nepředváděla nikoho jiného než Roxy, šla jsem si to s nimi nejdříve nacvičit. Prý to docela šlo a tak jsme se pak dívali na posuzování německých ovčáků. Bylo jich hodně a pan rozhodčí si dával na posouzení záležet, takže to docela trvalo. Myslela jsem, že nejdřív vystavím Barneyho a Lilču, ale nakonec šla Roxy hned po ovčácích. Panu rozhodčímu se líbila, dokonce mám v posudku poprvé i pochvalu za předvedení (díky klubu BCCCZ za super seminář s anglickými rozhodčími) a pozor, doma je nejen V1, CAC, ale taky CACIB a BOB! Jupí. A co australáčci? Dopadli jak nejlíp mohli. Lilča V1, CAC, CACIB, BOB a Barney V1, CAC, CACIB, BOS. Než přišly na řadu závěrečky, čumákovali jsme po ostatních psech, zašli na jídlo, opalovali se a užívali si krásného dne.
Do soutěže párů nastoupila spousta psů - byla totiž v ceně startovného. Před námi byly akity a akitě - samci se Bárny moc nelíbil, takže na něj začal vrčet, což se zase nelíbilo Bárnymu a já byla ráda, že jsem ráda. Takže se nám předvedení moc nepovedlo a neumístili jsme se. Akity pak šly o nejlepší chovatelskou skupinu a pes se snažil fenku obšťastnit, tak nám bylo hned jasné, odkud vítr vane. Akiťák si prostě hájil svojí milou... No nevadí.
Pak se šlo o vítěze skupin. Jednička šla jako první. Já měla Roxy, Verča Lilču. Boj to byl zajímavý, docela dlouho jsme běhali, zdárně jsem se vyhla všem hov*ům v kruhu (ne, nepochopím, že to majitel nemůže sebrat) a nakonec skončila na třetím místě kolie (ta se nám moc nelíbila v pohybu, i když její pán byl milý Slovák, který pochválil Lilču, tak mu to i přejem
), na druhém Lilča (hurááá) a na prvním německý ovčák (to bylo jasné od začátku, bylo vidět, že tady v Srbsku je to velmi oblíbené plemeno).
Uf a výstava byla zdárně za námi. Takže jsme mohli sbalit věci a vyrazit dál. Přemístili jsme se o 190km do města jménem Vršac. Po ubytování se jelo ještě na nákup, abychom mohli ochutnávat zdejší mňamky, vykoupat, najíst a jdeme spát. Snad i zítřek bude tak úspěšný jako dnešek.
P.S. Bělehrad není moc pěkné město.
Den 3. - neděle (30.3.2014)
Vzhledem k tomu, že spolu s přihláškou z webu zmizely i propozice na výstavu, vstávali jsme na osmou a doufali, že vše budeme stíhat. Stíhali jsme. Všechno šlo hladce, areál výstavy byl 4 minutky od hotelu, byli jsme tam včas, postavili stan, ubytovali se v něm a dlouho se čekalo na posuzování. Pan rozhodčí se s tím moc nepáral, ani posudky nám nenapsal, ale nebyl nepříjemný a to je hlavní. První šla na řadu Roxula a opět vybojovala V1, CAC, CACIB, BOB. Potom Bárníček V1, CAC, CACIB, BOS a Lilča V1, CAC, CACIB, BOB. Čekali jsme i na závěrečky a čekali jsme docela dlouhou dobu. Ale vyplatilo se, Lilča opět zářila a obdržela BOG3. Psi byli sice jiní, ale plemena na bedně zůstala. Australák, kólie a německý ovčák. Znovu jsme dostali krásné poháry a pomalu vyráželi k domovu. Ještě jsme se stavili v obchodě. Měli jsme docela hlad a taky jsme si chtěli odskočit. V Bogatići jsem byla nespokojená s taoletami společnými pro obě pohlaví, ve Vršaci sice byly oddělené, ale prý to byly pouze "díry do země". Proto jsem se ani nepokoušela jít se tam podívat.
Následně nás čekala už jen dlouhá cesta domů. GPS ukazovala dojezd ve dvě ráno, s dvěmi zastávkami to bylo lehce po třetí. Roxulu cesta fakt nebavila, byla z auta rozlámaná a byla protivná. Mazlil se tedy se mnou medvídek Barney a nějak jsme těch několik hodin v autě přežili. Domů jsme dorazili unavení, ale rozhodně s výletem spokojení.
Moc bych chtěla poděkovat Verče, že jsem mohla jet na tento výlet, že zářidila spoustu věcí a ukázala mi pár výstavních fíglů.
Doufám, že i naše příští akce bude tak úspěšná, jako srbská výprava.
-- Carol, přečteno 287x
tagy: denik
Podobné články
Komentáře
K tomuto článku zatím nikdo nepřidal komentář. Buď první!