774 286 632
Soustředění s Pavlou Duškovou 2010
17.8.2010 00:00
Už jednou jsem se byla na soustředění podívat. Chtěla jsem vidět Martina a Tennyho, jak jsou šikovní
Martin měl tyto prázdniny soustředění dvě a tak jsme se domluvili, že na to druhé s ním pojedu a budeme stanovat. Přes den on bude běhat s Tennym a já jako morální podpora budu také fotit, aby byla dokumentace. Po večerech se mělo chodit na kešky.
Na cvičák jsem přijela 15. srpna kolem poledne, značně utahaná. Zatracený vlak jezdí ze sousední vesnice a já táhla dva spacáky, vody, jídlo pro psy atp. Takže mi trvalo 30 minut než jsem došla na vlak a po vystoupení z vlaku dalších 30 minut, než jsem na cvičák doklopýtala. Můj batoh se mi zarýval do ramen, psíci mi odkrvovali ruce a já jsem ráda, že jsem v tom horku neumřela.
Po příchodu na cvičák jsem odhodila věci a šla za Martinem. Nejdřív jsem jen koukala co se děje, našla jsem kotec pro psy, při polední pauze jsme postavili stan, šli ven a pak jsem až do večera čumákovala na to, jak psíci trénují. Seděla jsem si hezky na dece, Roxy i Ben byli vedle mě. 
Večer jsme s Martinem vyrazili na kešku na Kladenský hřbitov. Šli jsme lesní cyklostezkou. Bylo to věru překrásné. Ró a Tenny se honili. Jednou po pravé straně v lesíku, po chvíli přeběhli stezkou na druhou stranu a tím se bavili úctihodnou dobu. My jsme je s Martinem tiše obdivovali a kochali se krásou těchto dvou border. Beník šel svým, Beníkovským tempem. Na hřbitově jsme kešku odlovili okamžitě a následovala cesta zpátky na cvičák. Trošku jsme to nevychytali a museli se vracet, ale nijak nám to nevadilo. Po příchodu na cvičák nám Pavla řekla, ať spíme v klubovně, že bude pršet. My si stáli za svým, chceme stanovat. A tak jsme dali hafíky do kotců, umyli si nohy, vyčistili zuby a šli jsme opět ke psům. Dali jsme jim najíst a povídali jsme si. Když začlo poprchávat, zalezli jsme si každý do kotce a povídali jsme si dál. Ve 23:10 jsme šli do stanu. Vyndala jsem si čočky, podívala jsem se na fotky a chystala se usnout. Martin ještě šel za Tennym. Za chvilku se přiřítil a že mám vstát a jdeme spát do klubovny. Stan protékal. Martin musel naházet všechny naše věci k němu, bez čoček jsem naprosto nepoužitelná. A tak jsem si vzala batoh a spacák, všechno ostatní měl Martin a donesl to do klubovny. Hodili jsme věci na zem a šli si pro psy. Martin odnesl Tennyho do patra klubovny a půjčil si na něj kennelku, kam ho dal spinkat. Moje psy nahoru odnesla slečna, co má tři borderky, ale i když ji vídám na závodech, vypadlo mi její jméno, tuším však, že je to Anička. Nahoře jsem psiska preventivně přivázala k posteli. Moje postel byla přisunutá k té Martinově, každý jsme si tam hodil spacák a zalehli jsme. Roxíček okamžitě vyskočil ke mně a zalehnul půlku postele. Ben zůstal dole na zemi. Na dobrou noc pustil Martin pohádku – O ptáku Ohniváku. Když nám dámin hlas oznámil jméno pohádky, všichni se zasmáli a pak už jsme jen poslouchali. Já usnula, když třetí syn oznámil tatínkovi, že zlaté jabklo ukradl pták a pak jsem se ještě probudila, když se vracel domů s princeznou, koněm i ptákem, ale usnula jsem ještě než pohádka stačila skončit. O téhle noci můžu prohlásit, že byla nejkrásnější v mém životě. Spát s borderkou ve stanu je príma. Spát s vlastní borderkou ve stanu je super. Ale spát s vlastní borderkou v posteli je to nejkrásnější co může být
Ráno, než začli lidi ze soustřeďka trénovat, jsem si dovolila Roxu vytáhnout k tunelům, abych viděla, jak se jí budou líbit. 
Jak se jí líbily se můžete mrknout ve videogalerii. Pak jsme byli na krátké procházce a potom se šlo trénovat. Pomohla jsem vynosit překážky a pak jsem fotila a fotila a fotila. V tom nejhorším sluníčku jsem stála u parkuru a snažila se něco nafotit. Také mě z toho bolela hlava. Při polední pauze jsme si plánovali, jak si večer uděláme výlet do Kamenných Žehrovic – na kešky, ale nakonec si pro mě přijela mamka a tak jsme jeli domů a nechali Martina samotného, ať si užívá tréninku. Bylo to moc fajn a chtěla bych poděkovat Martinovi, je to moc milý společník a báječný kamarád a také chci poděkovat Pavle, že mi dovolila tam očumovat a být s nimi.
-- Carol, přečteno 448x
tagy: denik
Podobné články
Komentáře
 | O téhle noci můžu prohlásit, že byla nejkrásnější v mém životě.
 |