774 286 632
Agility soustředění 2009
5.8.2009 00:00
Článek o soustředění...
Píši ho už po třetí. Jeden článek mi nevyhovoval, druhý se smazal.
A jelikož mám obavu, že i tento by se nemusel dochovat, napíši ho jen stručně
Prostředí bylo chvalitebné. Ke kladům bych zařadila Ohři za cvičákem, velký prostor na cvičáku a krátkou vzdálenost od stanů k jídelně. K záporům rozhodně patří sociálky, které jsou na Kladně o hodně lepší. Diskutovat by se dalo o parodii na les vedle cvičiště. Líbilo se mi ležet tam na lavičce a pozorovat nebe, ovšem normální les mi chyběl.. Děcka i vedoucí byli super. Jistě, našla jsem lidi co mi nesedli, ale dalo se s nimi vyjít. Ale všechny spolusoustředníky jsem znala už z dřívějška. Tréninky byly 3* denně. Po snídani až do oběda, po svačině do večeře a po večeři do nevím kdy. První dva tréninky byly dělené. Na dvě skupiny. Medíci+Small a Largové. Večer se postavil jeden parkur, kde měl každý dva pokusy a šmitec. Beník pracoval beníkovsky. Tzn. náladově. Jednou byla jeho chuť běžet maximální a jednou to byla přímo nechuť
Ale večerní parkury za páreček běhal dobře. To můžete vidět na videu Naší trenérkou byla Martina Čapková. Musím ji vychválit. Trénovalo se s ní báječně. Nepotřebuji to rozvádět, prostě byla výborná. Mrzel mě míček. Tedy.. Doma by se Ben pro míček zabil. Koupila jsem mu tedy nový, který jsem mu hned doma "představila" a on se za ním hned s chutí honil a přetahoval se se mnou. Na soustřeďku ho naprosto ignoroval. Snad 2* ho osvítilo a mě se na 5 minut vrátil můj starý Beník, který se zabije kvůli míčku... Ale po chvíli aktivního přetahování, doprovázené vrčením ho opět pustil a bum. Míček se stal pro něj neviditelným. Uteklo to hrozně rychle. Byla tam sranda a bylo to super... Soustředění končilo dvojzkouškami, které posuzoval pan Rybář. Pro nás to byli první oficiální závody. Ano.. V Beníkových osmi letech první oficky
Není to komické? Jak dlouho agility trénujeme? Sedm let? Hihi. První běh.. Šlo to. Ale odmítl mi na houpačku. Proč? To netuším. Druhý běh = hrůza. Šel pomalu a neustále čuchal k zemi a utíkal ode mě. Musela jsem ho hlasitě okřiknout. Neleze mi na mozek, jak jsme mohli skončit třetí z osmi za tenhle výkon.. Asi se ostatní diskli, jak měli rychlé psy Já jsem totiž MA1 nepozorovala.. Po našem běhu jsem psa okamžitě vzala do parodie na les a bylo vymalováno. V součtech jsme byli čtvrtí a nyní čekáme, až nám přijde výkonnostní průkaz. Jako pomocník jsem musela zůstat až do skončení závodů, ale i přes bolest břicha jsem si to užila. A příští rok jedem znova i s naší Makrétkou.
-- Carol, přečteno 549x
tagy: denik
Podobné články
Komentáře
K tomuto článku zatím nikdo nepřidal komentář. Buď první!