774 286 632
Jak jsme plánovali štěňátka
3.3.2014 00:00
Když jsem byla ještě malá holka a po borderce celým srdcem toužila, snila jsem o tom, že jednou, až budu velká, budu mít chovatelskou stanici, spoustu borderek a občas se mi po zahrádce budou prohánět štěňátka od mých feneček. Čím jsem byla starší, tím víc jsem si uvědomovala, že chovatelství vyžaduje spoustu zodpovědnosti a taky spoustu znalostí chovatele, který musí svým štěňátkům zajistit ten nejlepší start do života - vybráním toho správného chovatelského páru začínaje a toho nejlepšího pánečka konče. Dle mého názoru správný chovatel má o své děti dbát i po prodeji. V případě potřeby pohlídat, pomoci a nebo si pejska vzít nastálo, jen aby se někde neměl špatně. Proto jsem se rozhodla, že chci psa samce a věnovat se sportu - agility. Člověk míní a osud mění. Stále a dokola. 
Přišla ke mně moje maličká Roxinka. A přišla ke mně s tím, že štěňátka mít bude. Tak to stálo ve smlouvě.
Vzhledem k tomu, že jsem Roxu chtěla vážně na sport, rozhodla jsem se, že s ní složím pár zkoušek (protože chovat na feně, která nic nedokázala mi přijde zbytečné), uchovním, odchovám štěňátka a tím to pro mě skončí. Dokonce jsem přemýšlela o tom, který z mých kamarádů by byl tak hodný a na jeden vrh mi zapůjčil jméno své chovatelské stanice...
S Ró jsme se postupně seznamovaly a nakonec vyrazily na výstavu. Vystavovat byl můj velký sen, vždycky jsem si to chtěla zkusit, ale s bezpapírovým pudlíkem to bohužel nešlo. Jako první výstavu jsem zvolila maličkou - oblastní. Roxy byla jediná bordeří fenka a i když ji pan rozhodčí v kruhu jen chválil, do posudku nám napsal známku velmi dobrá, což mi srazilo sebevědomí na bod mrazu a na další výstavy už jsem jezdit nechtěla. Naštěstí mi táta zaplatil klubovou výstavu, která se konala jen o týden později po oblastní. Vše bylo zařízeno, takže žádné protesty a jelo se. Plná obav, jak si udělám ostudu před všemi borderáři, jsem spolu s tátou a jeho rodinou vyrazila do Opatovic, kde k velkému překvapení všech Roxa v konkurenci 11 fen vyhrála svůj první CAC. A když už byl doma jeden, chtěla jsem se pokusit získat ten druhý, potřebný k titulu Český šampion. Druhý CAC přišel ob výstavu, k němu ještě CACIB a kvalifikace na Cruft´s show 2013. Možná náhoda, možná je Roxy prostě speciální. Moc mě potěšilo, že se jí takto daří, vždyť znám spousty psů, co jezdí na výstavy často a žádný CAC ještě nemají a my jezdíme minimálně a splněno máme hned...
I zdravotní výsledky vyšly přímo báječně. Rentgeny jsme dělaly v jejích třech letech a DKK i DLK vyšlo 0/0. Následně i vyšetření DOV proběhlo předpisově a mohlo se jít k bonitaci. Chovnou fenkou se maličká Roxy stala 29.7.2012.
Ve chvíli, kdy jsem uchovňovala, jsem už věděla, že je pro mě a pro spoustu dalších lidí Roxy báječná. Už jsem nechtěla jeden vrh. Přála jsem si, aby mi Roxy zůstala navždy, aby mi ji jeden z jejích potomků doma připomínal, aby další její štěňátka dělaly stejnou radost, jako dělá ona mně, někomu dalšímu. Ale pořád byl ve hře Cruft´s, kterého jsem se vzdát nechtěla a tak se štěňátka odložila ze zimy 2012 na zimu 2013.
Původnímu krycímu psu nevyšly kyčle a tak jsem alespoň měla čas najít náhradu. Hledala jsem ji dlouho - přes rok. Ale nakonec jsem našla psa, který splňoval mé požadavky na zdraví, krásu a akčnost.
V druhé půlce roku 2013 už jsme se na štěňátka všichni začali připravovat. Roxy jsem nechala dodělat genetické testny na CEA, TNS, CL a MDR 1. Vyšly moc hezky. CEA sice carrier, ale zbytek normal. Krycí pes domluvený, smlouva připravená, žádost o krycí list připravená ve wordu...
Jenže já pořád nebyla dost spokojená, chtěla jsem mít Roxy vyšetřenou kompletně, včetně OCD a glaukomu. Od vyšetření OCD jsem nakonec upustila, jelikož jsem nechtěla Roxy vystavit další narkóze. Ale zopakovat vyšetření dědičných očních vad byla maličkost. A tak jsem se po roce opět vydala k paní doktorce.
Zprávy které jsem se tam dozvěděla mě ale nepotěšily. Glaukom sice v pořádku, ale Roxy se v levém oku udělal postel. kapsulární šev. Byly tu jen dvě možnosti. Buď byl způsoben zánětem a už bude mít Roxy navždy v oku maličkou "čárku" anebo je to katarakta. V tomto případě se "čárka" bude rozšiřovat. Nezbylo nám nic jiného než odvolat krytí, čekat a doufat.
Půl roku jsme tedy čekali, doufali a stále se naivně těšili na štěňátka.
Den D nastal 3.3.2014.
Den, kdy jsme se dozvěděli, že naše úžasná slečna má opravdu kataraktu. Den, ve kterém mi došlo, že všechny doklady o uchovnění, genetických testech a potvrzení o chovatelské stanici můžu založit do toho nejspodnějšího šuplíku, protože je už potřebovat nebudu. Žádné štěně mi po ní doma nezůstane. Mrzí mě to. Hrozně moc mě to mrzí. To ona měla být zakladatelkou chovu borderek bez hranic...
Ale nejdůležitější stejně je, že Roxy vidí. Dokonce prý vidí perfektně a prozatím tedy není nutná operace. Žádné léky, ani omezení.
Neméně důležitý je fakt, že jsme nenamnožili další borderky, které by touto chorobou mohly trpět.
-- Carol, přečteno 493x
tagy: denik
Podobné články
Komentáře
 | Je to tak-clovek mini s osud meni. Jsi silna,to zvladnes,chovatelska stanice je tvym osudem,jen je tu o trochu vic skocek,ktere jednou preskaces vsechny. Jste hvezdy obe,jsi skvela,tak zvedni bradu a skakej dal. |
| Můj příspěvek bude asi trochu mimo mísu, protože se nevěnuji žádným psím aktivitám, jako je agility, výstavy, chov. Přesto si dovolím zareagovat jako laik.
Chápu tvé obrovské zklamání. Ze článku vyloženě čiší, jak pečlivě a precizně ses připravovala, nic neponechala náhodě a zodpovědně přistupovala k úkolu, který sis uložila. Vada, kterou tvá fena má, ti udělala čáru přes rozpočet a teď se musíš rozloučit s vidinou štěňat. ALE: pořád máš skvělou parťačku, která je kromě té nešťastné vady zdravá a může se s tebou účastnit dalších závodů (může, viď?). A i kdyby závodění padlo, pořád to bude tvůj přítel, s nímž tě pojí společně strávené chvíle. Na tom žádná oční vada nic nezmění. Takže ano, je to smůla a je to smutné, že to tak dopadlo, ale protože se na svou fenu nedíváš pouze jako na genetický materiál, ráda ji mít nepřestaneš a život jde dál. Přeju jí a taky tobě, aby jí zdraví jinak sloužilo a byla s tebou co nejdéle |
| Držím palce Roxuli, ať ji očka dobře slouží a dál se to nerozšiřuje.. Vychovala jsi z ní tu nejlepší bordeří fenku, jakou jsem měla tu čest poznat. Tvé sny nekončí, jenom se cesta trochu zaklikacuje.. stejně je to ona, která stojí za tvými plány, i když nebude tou, co předá geny do další generace. nevzdávej se svých snů...buď nadále tak úžasná, jaká jsi, obětavá a pečlivá. Jednou z tebe bude bordeří mamka, tím jsem si jistá..  |
 | Děkuji všem za krásná slova, jestli je chovatelská dráha mým osudem to nevím, opravdu jsem chtěla chovat jen díky Roxule a až si budu vybírat další zvířátko, měl by to být pejsek, ne fenečka. Ale to bude až za dlouho, s Roxy mám ještě spoustu plánů, takže se může opět vše obrátit vzhůru nohama. |