Klubová výstava BOC - Opatovice nad Labem 2011
30.4.2011 00:00
Na výstavu do Opatovic jsem původně jet neměla a nechtěla. Ale tak se nějak stalo, že mi tatínek zaplatil při druhé uzávěrce "výstavné" a domluvili jsme se, že pojedeme vystavovat společně. Jeho žena Káťa svojí Amy a já svojí Roxu.
Do Opatovic to je blízko z Kátiny chaty a tak jsme v pátek vyrazili tím směrem ve složení já, Roxy, Martin, Káťa s Amy a dcerou Majdou.
V pátek jsem také vykoupala Roxy, ačkoliv jsem vůbec nestíhala, Martin přijel, jako vždy, pozdě. Dnes poprvé jsem z toho měla radost. No nic, na chatu jsme přijeli za tmy, povídali si a někdy kolem třetí jsem já usnula. Ráno jsem vstala v 6:30 a šla jsem se s Ró projít, nasnídali jsme se a v osm se výráželo do Opatovic. Jízda trvala půl hodinky.
Na místě jsme se zabydleli. Roxynka byla ustájená ve své klícce, Amy v kennelce a my měli rybářské židličky. Roxy tahala na vodítku jak blázen, vůbec se na mě nesoustředila a chtěla jít lovit cizí míčky, takže když jsem si ji ráno na zkoušku vzala do kruhu, myslela jsem, že mě trefí a urychleně jsem odešla. Při procházce k nedaleké továrně se Ró uklidnila, vnímala mě a hrály jsme si. Bylo přihlášených 102 pejsků, takže jsme vyčkávali, než na nás přijde řada. Popovídali jsme si se známými, (Nebo spíš já si popovídala, velmi příjemný rozhovor jsem vedla s Martinou od Borgi, ale také jsem potkala Janu s Tallym, Jiřinu s Áronkem a spoustu dalších fajn lidí.) vyčesali jsme naše fenky a i přes úmorné horko a sluníčko jsme vydrželi na posuzování otevřené třídy pro fenky.
Ještě před nástupem do kruhu jsem otravovala Janičku s prosbou, zda Roxynce nezastřihne tlapičky. Zastřihla, moc děkujeme Jani.
V naší třídě mělo být 14 fenek. Já s Ró jsme měly pěkné číslo - 90. Bohužel nálepka s tímto číslem na kalhotách moc nedržela, já byla hrozně nervózní a to, že oné kalhoty ze mě spadávaly, mi na sebejistotě moc nepřidalo. Nastoupily jsme. Roxy stála dle mého názoru moc hezky. Taky aby ne, když jsem ji před čumáčkem držela řízeček. Paní rozhodčí mi přišla hrozně roztomilá a zatímco posuzovala hafany před námi, snažila jsem se držet Roxy stále v postoji, což se mi i dařilo, do doby, kdy se ozval první hrom. Roxy se hrozně bojí bouřky, petard etc. Takže se mnou přestala spolupracovat, řízek ji nezajímal a vymýšlela, jak nejdříve zdrhnout. A najednou byla řada na nás. Chtěla jsem Ró postavit před paní rozhodčí, ale Ró si myslela, že bude lepší sedět... Paní rozhodčí se na ní podívala a řekla něco ve smyslu, že se bojí bouřky. Přitkala jsem. Pak nás poslala oběhnout kolečko a následně ještě proběhnout tam a zpět. Ještě se na Roxy jednou podívala a poslala nás za ostatními prohlídnutými pejsky. Zařadila jsem se a ještě si povídala s Martinou. Nepovídaly jsme si dlouho. Rozpršelo se a hromy zesílily. Z kruhu nás poslali schovat se. Pršelo neuvěřitelným způsobem snad půl hodiny. Snažili jsme se udržet náš rybářský přístřešek na jednom místě a dokonce se nám to i dařilo. Roxy se krčila v kleci a my mokli. Nejvíce jsem to odnesla já a Káťa. Paní rozhodčí se mezitím naobědvala a když už nebyl takový slejvák, jen lehčí deštík, vyzvala neposouzené fenky ať dorazí. Když si všechny prohlédla, zavolala do kruhu pět čubinek, včetně Roxy a Amy. Čekala jsem tedy, že nám rozdá posudky, pošle nás domů a ze zbytku bude vybírat tu nejhezčí fenku. Mýlila jsem se. Nejhezčí fenku vybírala z nás pěti. Nechala nás oběhnout ještě jedno kolo a k mému velkému úžasu nás postavila k ceduli s číslem jedna. Stála jsem tam, klepala se a přemýšlela, zda to myslí vážně, rozmyslí si to nebo co bude? Paní rozhodčí si to nerozmyslela a tak jsem se dál klepala a snažila se nebrečet. To se mi i povedlo. Kdo byl na druhém místě vůbec netuším, ale na třetím místě skončila Amy. Poslali nás z kruhu pryč s krásným pohárem a se slovy, že posudek dostanu až po soutěži o BOBa.
V mezičase jsme dobalili mokré věci a já se šla postavit k Martině a Janě. Jana mě upozornila, kdy mám jít do kruhu, za což ji znovu moc děkuji, já byla pořád nějak vedle. A tak jsme opět stály na rozmočené trávě v kruhu, oběhly jsme si kolečko a když jsem se snažila postavit Roru do postoje, řekla jsem ji: "Už po Tobě holčičko nic nechci, jen se proběhneš a pojedeme domů." Rorýska si to vzala k srdci, svěsila hlavičku a při běhu tam a zpět se otáčela za paní rozhodčí. BOBa dostala krásná red merle fenka Jingle Bell z Černobílých, moc gratulujeme.
 | Potom jsme si nechaly zapsat ocenění do průkazu původu, pogratulovali jsme paní Šárce, pro kterou byl dnešek zajisté úspěšným dnem a potom Martin koupil pro Roxy i Amy obojky a vodítka s výšivkou border collie club, které se nám tolik líbily. Děkujeme. Ještě zbývalo rozloučit se s Martinou a Janičkou a mohlo se vyrazit. Roxy byla tak unavená, že se hrnula celá zabahněná a mokrá do auta. Odneslo to přední sedadlo. Po výstavě jsme se ještě stavěli podívat se na farmu na koníky, u Amyných chovatelů a také jsme navštívili babičku. Roxy tam padla polomrtvá k zemi a spinkala. |
Já jsem se vykoupala, jelikož jsem byla špinavá jako prase, ještě jsme si popovídali a v deset se jelo domů. Do Kolče jsme dorazili chvilku před půlnocí, Roxy po přivítáním s Benem zahučela do svého domečku spinkat a já se pustila do úpravy fotek, vytváření videa a psaní tohoto článku. Je pět hodin a já se pomalu chystám spát, tak dobrou noc.
-- Carol, přečteno 621x
tagy: denik
Fotky
Videa
Podobné články
Komentáře
 | Gratulujem! Já to říkala, že je nejkrásnější |
| Suprrr!! Roxy má na všechno  i ostatní jsou super moc gratuluji  .
|
 | Díky za gratulace, Roxy mě strašně překvapila. No spíš paní rozhodčí než Roxy, mě se Rorýska líbí jaká je, i když má krátké nožičky. |
Přidat komentář
774 286 632
