Návštěva u Damisel

Kontakt

Karolína "Carol" Pincová
774 286 632
carol@unbordered.cz

Oblíbené odkazy

Počítadlo návštěv

12.4.2010 00:00

Jsem skoro aktivní člen fóra „pudl“, na stránkách lide.cz

Na tomto fóru jsem poznala vskutku zajímavé lidi. A jak to tak bývá, po nějakém čase přišlo i setkání osobní.

Šikovná střihačka Damisel mě pozvala na návštěvu spojenou s ostříháním toho mého pometla. Kdo by odolal Damisel a jejím třem střeďačkám?

Plán byl jet 11. dubna v neděli. Bylo to vymyšlené perfektně, ovšem jak jsme zjistili později, problém byl v mém mínusovém kreditu. Ale k tomu dojdeme.

V sobotu jsem Beníka dlouho česala, dlouho koupala, fénovala a znovu dlouho česala, ovšem na jedničku to nebylo.. V neděli jsme si přivstali. V pět jsme se horko těžko vykopali z postele a v pět patnáct stáli na zastávce s Beníkem pod bundou a v náručí. Zuřivý déšť nám padal do vlasů a Beník mi ztěžkl v ruce, ale za chvíli se přiřítil autobus a vytoužené bezděští. V Praze jsme přestoupili na 119 a jelo se dál. Pobavil mě pan řidič. Já a Honzík máme open card, museli jsme tedy koupit jízdenku jen Beníkovi. Já ho nesla v náručí, čili jsem nemohla lístek koupit, proto jsem vyslala Honzíka.

Honzík: “Jeden dětskej přestupní lístek.“

Řidič: “No vy dítě určitě nejste!“

Honzík: “Ale já mám támhle psa .“ )

Po příjezdu na Dejvickou jsme vešli do metra a jeli na Hlavní nádraží, zde jsme si zjistili spoj a chtěli jsme mně dobít kredit, abych mohla Damisel napsat, v kolik přijedeme, koupit pro ni čokoládu, nějakou mňamku pro její psíky a něco k jídlu pro nás. Jeli jsme na Florenc, do Billy. - Zavřeno. Co teď? Pokračovali jsme tedy ještě dál, ale nikde nic. Tak se tedy vrátíme zpět a koupíme něco na nádraží... Nekoupili jsme. Běželi jsme, doběhli o minutu později, ale vlak tam ještě byl. Ufff. Nastoupili jsme. Nejřív jsem se snažila nějak vyřešit můj kredit, ale nic. Cesta probíhala v poklidu a Damisel mi zavolala! Byla jsem hrozně ráda, jelikož sama bych jí nemohla dát vědět Domluvily jsme se a naplánovaly sraz před nádražím v ČB. Nový plán zněl: vystoupit, koupit čokoládu pro Damisel, něco pro její pejsky a něco Honzíkovi k jídlu. Jenže vlak měl malinké zpoždění a Damisel už čekala s Dulsí vevnitř. Tak jsme se přivítali, pozeptali se kdy nám jedou vlaky zpět, Honzík skočil koupit alespoň tu čokoládu a rozloučil se s námi. My jsme jeli k Dami do salónu a k ní domů. Doma jsme si popovídali a šel se stříhat Beník. Spadalo z něj tolik chlupů... Já sama bych mu to nevzala, hrozně bych se bála Damisel je ale moc šikovná a šlo jí to úžasně. Pak jsme šli já, Damisel, Ben a Dulí na procházku k en.stance, což je další obyvatelka našeho fóra. Ráda jsem poznala ji i její malou Neldu. Foukal hrozný vítr a tak jsme se vrátili, dopilovali Beníka a vzali si na stůl Coletku, bílou krásku. Jak hezky držela! Všechny fenky od Dami jsou kouzelné. Dulsinka je energické, černé torpédo (které mě naprosto okouzlilo), pudlík jak má být. Jorinca je aprikotí zlatíčko a Coletka je bílá dáma. Po ostříhání Coletky jsem musela odjet na vlak. Tedy Damisel mě hodila na vlak

Pro mě to byl úžasný zážitek a příjemně strávený den. Děkuju Damisel za pozvání, za ostříhání, za vyzvednutí, za to že jsem ji mohla poznat... Děkuji i za šampón, dám vědět jak jsme na tom s lupy

Po rozloučení se s Damisel jsem hledala Honzu, se kterým jsem se měla sejít. On nikde. Chodila jsem od začátku nádraží do konce a hledala jsem ho. Marně... Vlak odjel. Honza nikde. Já bez lístku a bez kreditu. Nakonec jsem si tedy musela dobít a volat Honzíkovi. Ten zrovna byl na střeše, díval se na autobusy. Haha. Ale nakonec přišel. Já byla vynervovaná tak, že jsem dostala hlad. Tak jsem si šla koupit jídlo do obchodního centra a Honzík byl s Benem venku. Pak jsme došli na nádraží a vyjeli jsme v 19:04 směr Praha. Teď sedím ve vlaku a poslouchám nějaké s prominutím debily, co nám buší do kupé a snaží se mě vytočit. Daří se jim to. Pes štěká a je neklidný. Já ho musím okřikovat, ale nejradši bych rozbila čumák těm hlupáčkům. Naštěstí v Písku vystupují. My se dostaneme domů snad kolem půl jedné ráno, ale vůbec toho nelituji. Byl to fajn den a doufám, že se ještě s Damisel a jejími hafánky uvidím.

Děkuji tedy hlavně Damisel, také Stánce, Honzíkovi a i Beníkovi, který je prostě svůj...

Carol

Dodatek: Táák.. Domů jsme opravdu dorazili v půl jedné. Museli jsme jet vlakem přes Kladno, z Kladna do Zákolan a ze Zákolan pěšky do Kolče. K naší smůle pršelo. Beník byl tedy schovaý pod mojí bundou a Honzík ho nesl celých dvacet minut než jsme došli domů. Děkuji <img src= )" class="smile"> Beník si doma ubliknul, sakra, já mu pořád říkám ať nehltá... Ale panička to uklidila a Beník padnul za vlast.