Procházka na Okoř a coursing

Kontakt

Karolína "Carol" Pincová
774 286 632
carol@unbordered.cz

Oblíbené odkazy

Počítadlo návštěv

13.3.2011 23:04

Dnes ráno jsem po probuzení s Roxy chvíli trénovala agility. Včera mi Honzík odmontoval houpačku a teď to vrchní prkno používám pro trénink sbíhaných zón. Zrovna když Rorýska nádherně proběhla slalom, přijel k nám můj kamarád a Honzíkův spolužák Ondra se svojí hnědou labradorkou Reinou. Za zmínku stojí to, že já vůbec neveděla, co za psa přijede. Honza mi jednou řekl, že je to bílá fena neurčitého plemene. Když ji uviděl, tvrdil, že si myslel, že je zrzavá, pak to změnil na béžová...

Seznámení s Beníkem proběhlo bez problémů, Roxynka vrčela, tak jsem ji pořádně vyčinila a byla v pohodě, dokonce se Reinušce ani nezakousla do krku jako Gennie. Pozvala jsem Ondru dál a šla vzbudit Honzíka, že už jdeme. Mezitím co Honzík vstával si Reina zkusila přeskočit skočku a projít slalom. Také jsem ji hodila balón o který se přetahovala s Rorýskem. Byly do toho tak zapálené, že se porvaly. Žádné zranění však nečekejte, rvaly se tak potom celou cestu o klacky. Roxy z toho poprvé byla docela vykulená, ale pak si z toho dělala srandičky a navzájem se holky provokovaly. Ale nepředbíhejme. Benovi se před odchodem povedlo spadnout do bazénu, tak začal lítat a za chvilku byl suchý.
Šli jsme nejdříve na Budeč, Reina když uviděla potůček, hned do něj vlezla a moc se jí to líbilo. Na Budči jsme prozkoumali hřbitov a rotundu, nafotili pár fotek a hurá směr Okoř.

Roxy mi udělala velkou radost, proběhl kolem ní pes a ona ho nezakousla, šli kolem koně a ani ty nezakousla. Musela jsem na ní zakřičet, ale přišla a byla v pohodě. Cesta na Okoř ubíhala rychle, povídali jsme si, Roxy a Reina se praly o klacky a Ben na ně moudře dohlížel. Když jsme došli k brodu, hrozně jsme se divili, že je tam tolik psů a lidí, načež jsme zjistili, že se tam pořádá coursing! Já byla u vytržení, chtěla jsem běžet, ale nechtěla jsem otravovat pořadatele, které jsem vůbec neznala, ovšem pan pořadatel to vyřešil za mě, když se mě optal, zda to chceme také zkusit. Já s Roxy chtěla na sto procent, tak jsme hned šly na řadu. Roxy celou dobu, co viděla střapec, táhla jak blázen, bylo vidět, že se moc těší. Střapec byl vypuštěn, Roxy také. Ovšem moc brzo a tak ho stačila na začátku chytnout. Nevadí, pustila ho, střapec se dal znovu do pohybu a Roxy krásně běžela až do konce. Šla jsem natáhnout a mezitím pan pořadatel přemlouval Ondru, ať to s Reinou také zkusí. A zkusil. Nejdříve držel Reinu před střapcem a já jí ho ukazovala, třásla s ním a povzbuzovala ji, ona byla naprosto v klidu, netáhla jako Ró. Pak jsem střapec pustila, ten se rozpohyboval, Reina byla vypuštěna a krásně i rychle zaběhla celou trať na jedničku. S natahováním jsem šla Ondorvi pomoci a poté se ptala Honzíka, který držel Bena, jestli tahal a chtěl také běžet nebo ne. Řekl mi, že mu to bylo úplně jedno a tak jsem ho nechala. Vzali jsme si na pána kontakt a šli dál na Okoř s tím, že se vrátíme na druhé kolo. Bohužel, kluci měli hlad, objednali si na Okoři polévku a díky tomu jsme druhé kolo nestihli. Přišli jsme na louku a už tam nikdo nebyl. Ovšem to nevěděla Roxyna, která už před loukou začala hnát dopředu. Vzala jsem ji na vodítko, aby nevlítla někomu do běhu, ale když jsme se přiblížili a viděla jsem, že tam nikdo není, pustila jsem ji na volno. Vyběhla rychlostí blesku a hnala se k louce, běhala po ní a hledala střapec. Pak zjistila, že tam není, očividně ji to mrzelo. Za sebe můžu říci, že to byl nejlepší coursing v mém životě a mám radost jak z Rorýska, tak z Reiny. Pak se psi vykoupali ve vodě a nakonec jsme úplně vyčerpaní dorazili domů. Rozloučili jsme se s Ondrou a snad nějaký takový další výlet podnikneme brzy znovu.