774 286 632
Benovy 7. narozeniny
24.5.2008 00:00
Včera bylo Benovi 7 let. A jak jsme slavili?
V devět hodin ráno jsme vstali, já Beníka vyčesala, vykoupala, vyfénovala, oholila mu čumáček a opět vyčesala. Když byl krásný (kolem 11:30 hodin) tak jsem začala chystat něco jako dort. Když jsem „to“ splácala, připravila jsem stůl na který jsem dala ten rádoby dort, skleničky, dárky=P, a nějaké ty dobroty pro lidi. Sedli jsme si ke stolu, já, Ben, můj brácha a můj spolužák Lukáš, který jako jediný byl ochotný přijet slavit Beníka=D Tak jsme slavili, Ben snědl dortík jedním hltem, my ostatní jsme zaútočili na brambůrky, já která neměla čas snídat jsem se vrhla na buchtu s mlékem. Myslím že všem chutnalo. Hlavně Benetovi. Pak jsme si chvíli povídali a po krátkém odpočinku jsme chvilku trénovali agi. Poté jsme přemýšleli co budeme dělat dál a já Bena česala novým hřebenem který dostal. Potom jsme si řekli že bychom mohli jet na Brandýsek, ale zjistili jsme že tam nejede žádný autobus. Po dlouhém přemýšlení, při kterém jsme se houpali na houpačce, házeli po sobě kamínky atd jsme se dostali k závěru, že půjdeme na Okoř. Sbalila jsem tedy potřebné věci, tj. Miska, voda, peníze, ručník (zkusíme přeci vodičku), chleba pro labutě atd... Vyrazili jsme v této sestavě:
Já, Ben, Lukáš, moje sestra Pavla a její kamarádka Sandra..
Cesta ubíhala rychle, potkali jsme dva žluté labradory. Oba vypadali nepřátelsky - štěkali a vrčeli na Bena. Naštěstí byli na vodítku, ale radši jsem si Bena zavolala k noze. Poslechl tak jsem měla radost. Šlo se nám dobře. V půlce cesty jsme ztratili Pavlu a Sandru. Nevadí. Když jsme došli k vodě, zjistili jsme že tam jsou děti a tak jsme si řekli že nohy si smočíme až při cestě zpět. Došli jsme na Okoř a zjistili že tam je nějaký festival či co.. Hrozně moc lidí. Už i něco zpívali...Potkali jsme pár známých, které jsme tam vůbec nečekali...Šli jsme až k Okořskému rybníku, kde jsme krmili labutě. K naší smůle tam byl ten samý labuťák co minulý rok a opětovně na Bena „vrčel“ a odháněl ho. Tak jsem jim chleba házela co nejvíce do dálky. Chvilku jsme tam pobyli, ale když Pavla se Sandrou stále nepřicházely, rozhodli jsme se pro cestu zpět. Po cestě jsme je potkali. S jídlem v ruce...A společně šli zpět. Asi pět minut, znovu se jim podařilo jít tak pomalu až nás ztratily z očí. Šli jsme pořád vpřed a vpřed. U vody pořád byli lidé. Tak jsme šli dál. Cesta byla klidná, potkali jsme pár cyklistů, chodců i jednoho koně. Zastavili jsme u další vody. Tam nikdo nebyl, jen tudy prosvištěla čtyřkolka a motorka. Vyzuli jsme se a šli do vody. Samozřejmě jen po nohy
Voda byla nádherně ledová. To se nelíbilo Benovi, ale mně rozhodně ano. Tam jsme se jen tak brodili. Ani nevím jak dlouho. Když už jsme chtěli jít, udělala jsem si z Bena držák na ručník, jelikož jsem si potřebovala obout botky Osvěženi ledovou vodou jsme opět vyrazili. Cesta domů probíhala celkem v klidu. Když jsme došli, Pavla se Sandrou tam ještě nebyly. Tak jsme dostali večeři. Brácha všechno nedojedl a jelikož jsme byli venku tak tam přiběhla kočka začala mu jíst z talíře. Tak jsme jí to nechali sníst celé=D Potom jsme si házely s míčem, houpali se, a blbli. Inu, jak malé děti. Ale což, kdo si hraje nezlobí. Nakonec dorazila domů Pavla a blbla s námi i přesto že jsme všichni byli unavení a bolely nás nohy. V osm musel Lukáš domů. Přijel až z Brandýska na jeho vytuněném kole. Chudák na něm musel i zpátky. Večer jsme usínali provětraní, unavení ale s úsměvem na tvářích, Beník na tlamičce.
Foto a video v galeriích.
-- Carol, přečteno 476x
tagy: denik
Podobné články
Komentáře
 | Musím dodat, že kdybychom Beníkovi sedmé narozeniny neslavili, byla bych bývala na Kladně a poznala bych tak svého přítele o rok dřív  |